Dětské nemoci umí potrápit
Od soboty 28. května se kde kdo pozastavuje, „informovaně“ glosuje či napadá – dle toho, ke kterému táboru patří, rozpad hnutí Bloku proti Islámu na několik jiných uskupení.
.
Ti, kteří tzv. rozlučkovému sněmu byli přítomni vědí, že nešlo jít nadále společnou cestou s těmi, kteří mají plná ústa demokracie, přímé demokracie, práv žen a jiných morálních aspektů společenského života, ale ve své podstatě jsou to jedinci bez morálky, slušnosti ale hlavně, velmi se jim zalíbilo v despocii. Ijáctví, které ovládlo některé jedince je vskutku nepřehlédnutelné a hlavně – pro většinu slušných lidí naprosto nepřijatelné.
.
Jásavý povyk, který spustili oponenti tohoto hnutí , je ze strany oponentů legitimní i pochopitelný. Ve své prostoduchosti se totiž domnívají, že boj proti islamizaci v české kotlině skončil a oni mají zase volné pole a umetenou cestičku k penězům na různé, zcela nesmyslné a předražené programy , skrývající se pod různými názvy, jeden zájem je však společný – integrace a to za peníze nás všech! Já dodávám integrace neintegrovatelných. Jak tyto organizace uspěly s integrací naší menšiny , která nikoli s námi, ale vedle nás, žije desítky let, vidí každý, kdo jen trochu vidět chce. Dnes bijí různé státní instituce na poplach, že v České republice odchází z posledního ročníků základní školy děti rovnou na pracovní úřady. V jisté menšině se rodí děti, kterým sudičky již do kolébky a do vínku určují – holčičko, chlapečku, vlastní ruce tě živit nebudou! A úřady a instituce a neziskové organizace ony sudičky ne a ne porazit!
.
Ale zpět k rozvodu BPI. Pokud se dobře pamatuji, když se rodí něco nového, mívá to také dětské nemoci. Občanské Fórum blahé paměti také dostalo spalničky a rozlomilo se na ODS a OH. Občanské hnutí pak dále na několik jiných subjektů. Byl kolem tohoto dělení také povyk. Poněkud utichl, když jedni volby vyhráli a ti druzí upadli do propadliště dějin nebo se přidali k úspěšnějším . Těch , co se nalepili na ty úspěšné, byla pochopitelně většina.
.
Chtěla bych všechny slušné lidi, kteří se nenechávají denně ukolébávat médii, o tom, že „vše se zvládne, chce to jen čas a peníze“, ani jednoho se nám však nedostává, že pracujeme dál a o to intenzivněji. Prostě jsme jen prodělali ony pověstné spalničky. Toť vše!
