Homo homini lupus – Člověk člověku vlkem
Titus Maccius Plautus
T.M. Plautus se narodil 250 let před Kristem. Byl jedním z největších římských dramatiků a zřejmě nejvýznamnějším autorem římských komedií. Z jeho divadelních her čerpali jak Moliére, tak Shakespeare.
.
Velmi by se asi divil, jakých rozměrů nabylo jeho – Člověk člověku vlkem.
.
Žijeme si prý nejlépe za posledních šedesát let. Měřeno zřejmě počtem aut, která sjíždí každou minutu z výrobních pásů. Máme neustále se zvyšující průměr platů. Domácnosti jsou však zatíženy – také průměrem, historicky nejvyšším dluhem.
.
Přestali jsme být soběstační ve výrobě potravin, a to i těch nejzákladnějších. Na polích se místo řepy cukrovky, obilí, či brambor a zeleniny pěstuje žrádlo pro plechové krávy. Prý je to výnosnější a zemědělec na řepce jako jediné komoditě opravdu vydělá. Opravdu? A co důsledky tohoto ekologicko – neekologického pěstování? Řepka olejka zničí půdu , která se z takového dárečku vzpamatovává deset let. I když Vám každý rádobyodborník bude tvrdit, že stačí pět let. Regulace, zákazy, příkazy a zase regulace. Nedávno jsem slyšela chlubení se jednoho poslance – my pracujeme, jen loni jsme projednávali na 280 zákonů! Pro Boha! Tak to raději choďte za Parlament ČR a nepracujte! Nejvíce zla totiž napáchají tzv. nositelé dobra. Ti se totiž domnívají, že musí každému z nás naordinovat, přikázat, co je pro každého jednotlivce to nej. Nejlepší, nejzdravější, nejekonomičtější. Nikdo z těch nositelů a vývozců dobra Vám však neřekne v čí prospěch a za čí peníze takto činí. Tuto „drobnost“ vždy opomenou.
.
A dostáváme se k dalšímu klasikovi. Niccolo Machiavelli. Ten, cca 1600 let po Plautovi sepsal dodnes platný politicko – filozofický návod – jak na vládnutí – s názvem Vladař. Aneb – v moderním pojetí – teorie nátlakových skupin. Wikipedie u Vladaře uvádí – „Kniha byla napsána v roce 1513, ale vyšla až po autorově smrti roku 1532. Věnována byla rodu Medicejských, po jejichž návratu k moci ztratil všechny funkce ve florentské vládě. Právě tyto okolnosti sepsání Vladaře značně ovlivňují vyznění díla, které se snaží podbízet autokratickému vládci.“ Na dalším místě – „ Aby vládnoucí zvítězili, musí být bezohlední. Politická věda se má tedy zabývat tím, co je, a nikoli tím, co by mělo být. To je nová politická filozofie, zcela oddělující politiku od etiky. Dále je pro Machiavelliho úvahy typické, že vychází z přesvědčení, že i když se časy mění, lidé zůstávají v podstatě stejní. Nepřijímá tedy myšlenku o zdokonalování lidstva a člověka. Od lidí se podle Machiavelliho dá očekávat spíš zlo; k dobrému musí být vedeni nebo i donucováni.“ Tolik citace Wikipedie.
.
Nechci soudit autora těchto slov. Zda Vladaře četl, či nikoli, či zda psal svoji úvahu na něčí objednávku. Docela bych se přikláněla k obému, Nečetl a psáno na objednávku.
.
Neboť –„ Vladař se má též projevit jako milovník umění a věd, má zaměstnávat proslulé muže a prokazovat pocty vynikajícím umělcům. Má povzbuzovat měšťany, aby se pokojně věnovali svému zaměstnání ať již v obchodu, zemědělství nebo v každém jiném odvětví lidské činnosti, aby se nikdo nebál zvelebovat majetek z obavy, že mu bude odňat, nebo otevřít si dílnu ze strachu před daněmi.“
.
A hle na jiném místě – „Nikdy se nestalo, že by nový vladař odzbrojil své poddané, naopak vždy se postaral o jejich vyzbrojení, byli – li neozbrojeni, protože zbraně, které jim dáš, budou tvé zbraně.“
.
V dnešní vlčí době nám politici – vladaři - lžou , zatěžují direktivami a nesmyslnými, často protichůdnými směr nicemi, ožebračují zvyšujícími se daněni a poplatky na téměř každý lidský pohyb. Na místo, aby v době ohrožení „rozdávali zbraně“ chystají se je nám sebrat, a i těm muzejním kouskům zalít hlavně. Ale, že by se postarali o bezpečí našich domovů, to je ještě nenapadlo. Špatný vládce, který se svého lidu bojí, téměř vždy ví, z čeho jeho strach pramení. A ti naši i bruselští se skutečně občanů bojí. Mají proč.
.
A ani jednoho z uvedených autoru zřejmě nikdy nečetli, protože jinak by věděli, že historie se opakuje. A lidé se opravdu zase tak příliš nemění, jen technologie.
.
