Středověk neskončil, středověk trvá
V listopadu roku 1781 zrušil císař Josef II nevolnictví v českých zemích. Zřejmě ani on netušil, že vydáním Patentu o zrušení nevolnictví, se de fakto, nic po skončení jeho vlády – tedy několik století poté, vlastně nic nezmění.
.
Dnes píšeme rok 2016. Tedy, 235 roků, po zrušení roboty. Otrokářství bylo prý také zrušeno. Dnes je prakticky ve všech zemích světa (včetně České republiky) zakázané a zakazuje je a stíhá i mezinárodní právo (viz Úmluva o otroctví z roku 1926, Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1950). – Viz Wikipedie.
.
To, že je něco zakázané, ještě neznamená, že není provozovatelné. V České republice existuje nespočet firem, státem dotovaných, které prosperují z otrocké práce celých skupin novodobých otroků. Tito se rekrutují převážně z Rumunska, Bulharska, Ukrajiny, Moldávie. V letních měsících, kdy firmy, orientující se na produkci např. ovoce, si dnes již neumí představit sklizeň například třešní - bez brigádníků z těchto zemí. Tyto brigádníky dodávají českým firmám tzv. klienti – tj. pracovní agentury. Ve své podstatě mafiánské organizace, které nabídnou v té které zemi pěkné penízem slušné podmínky a hlavně, žádné starosti z například – jazykovou bariérou, obcházením úřadů a tak podobně.
.
A tak se v sadě najednou objeví šedesátka lidí, bez pracovních pomůcek, ochranných pomůcek, vybavena pouze informací, že odtud – potud, je třeba pracovat, a to, velmi rychle. Od šesti ráno do šesti večera. Jídlo, pití vlastní – co si koupíš, to máš.Nemáš peníze – nejíš. Ani firma, ani „klient“ se o stravu nestará. „Klient“ platí pouze ubytování, a to v ubytovnách obvykle patřících podnikatelské firmě. O tom, zda jsou brigádníci sociálně a zdravotně pojištěni, a mají pracovní povolení, se dá s úspěchem pochybovat. Jistě by jich zůstalo po návštěvě Cizinecké Policie ČR na svých místech víc, než NIKDO! I I o to je totiž postaráno. Sadem projíždí „dodávka! s otevřenými dveřmi , brigádníci naskáčou do vozu a jsou odvezeni z ohroženého prostředí. Ruka zákona najde pouze tři, čtyři legálně pracující české brigádníky, kteří například za čtyři hodiny natrhali tři metráky třešní.
.
Výdělky takovýchto novodobých otroků jsou po dvanáctihodinových směnách v doslova nelidských podmínkách tristní. I když objednavatelská firma zaplatí „klientovy“ za jednoho brigádníka a měsíc například 19 tisíc, brigádník obdrží 4500 korun českých. Rozdíl skončí v kapse dodavatelské mafie. A na otázku, jak a kde, jsou tyto peníze zdaněny, nechť si laskavý čtenář odpoví sám.
.
A tyto skutečnosti nejsou neznámy. Jen není zájem je stíhat a z českých luhů a hájů vymýtit. A opět je na stole ta prastará otázka – v čí je to prospěch!?!
.
